Jsem tady doma?... aneb cizinci v Čechách

1. února 2011 v 7:32 | Venite |  K zamyšlení
A tak jsem tady, v zemi české, zemi zaslíbené. V zemi cizí. Chodím do školy a učím se pravidla a výjimky z pravidel a pravidla z výjimek, výjimečná pravidla a tvrdé souhlásky se mi smějí a shoda podmětu s přísudkem mě zavrhla, jen co mě sjela pohledem. Řekla bych, že gramatika všeobecně mě nevítala s otevřenou náručí. Nebo že by se česká slova ráda odívala do červené v mém diktátě? Pochybuji a přichází pád za pádem, ještě že jich je jen sedm, takhle jsem zcela odřená, pár tržných rán, vykloubené rameno, naražený kotník, avšak chodím, stále ještě chodím v 1. osobě, singuláru a přítomném čase, nezapomeňme na nedokonavý vid. Vůbec mi nepřijde zvláštní, že se budu podívat na filmy ani že se mi určitě bude zalíbí kniha od mé oblíbené spisovatelkyně. Naneštěstí mé vroucně milující okolí mi vždy něžně hlasitým smíchem naznačí, že jsem řekla hloupost. A proto možná vidy nenávidím.
Říká se, že je naprosto nedůležité znát pravidla jazyka, ale že se s ním musíme umět domluvit. To já teda umím, protože hm je naštěstí ve všech jazycích stejné. Dokonce pokyvování hlavou nahradí plnohodnotnou konverzaci. Když je opravdu nejhůř, poruším maminky příkaz ohledně neukazování a prstíkem povím, co potřebuji, popřípadě si procvičím pantomimu, ne nadarmo byla jedním ze zábavných čísel cirkusů a kabaretů. Naučím vás jeden z mých jazykolamů: " Dobrý den, kde je tady třída číslo třicet osm?" Co na tom jako mám? Už jenom tvrdé vyslovování a to nemluvím o tom nádherném, božském a okouzlujícím písmenu eř. Dokonce jsem si všimla, že ohledně výslovnosti jsou Češi celkem masochisté. Nestačí jim, že jazyk, myslím tím sval, procvičují v běžné mluvě, ještě si vymysleli za sebou jdoucí slova tak, že je nikdo normální nevysloví. Koneckonců si mohu stlčit pst skz klk a pak zaplakat v kapli.
Osobně si myslím, že začátky jsou vždycky těžké, ale Češi jsou národem sdílným, a proto není problém si s kýmkoliv jakkoliv popovídat. Snaha z obou stran je téměř hmatatelná, a tak zatím co Čech se snaží omezit na krátké, jednoduché věty, já se mohu stokrát opakovat, než najde "domorodec" podstatu v mém shluku zvuků. Snad jednou přestanu chrčet a sykat a i kdyby ne, alespoň rodilý mluvčí rychle pochopí, že má přibrzdit a přeřadit na nižší rychlost. Plynulost provozu se sice značně omezí, ale riziko kolize rapidně klesá. Chtěla bych umět mluvit barvitě, snoubit slova, proplétat věty lehkostí babího léta, které nese Štěstíčka.Ono to přijde,určitě jednou s ladností protančím mezi českými pořekadly,rčeními a slovními spojeními,kterých jazyk český užívá nadmíru. Taky budu házet perly sviním, volat do lesa se srdcem na dlani a na všechny se smát jako měsíček na hnoji. Určitě…
Co však ještě netuším je, jestli někdy moje schopnost vyjádření
obsáhne celé mé vědomí, nebo budu stále mávat rukama, zvláště když si nemohu vzpomenout na nějaké slovíčko. Asi budu nadále milovat svůj rodný jazyk, kterým mi četli pohádky,ale seznamování se s češtinou nevzdám, třeba to jednou dotáhneme na velikánské přátelství, kdo ví?
Přidat komentář
 

Návod k použití

31. ledna 2011 v 22:20 |  K zamyšlení
Řekni jí,jak jí obdivuješ.Vždycky jí říkej jak jí miluješ.Když je rozrušená,drž jí pevně.Prober s ní všechny ostatní holky se kterýma se stýkáš.Hraj si s jejíma vlasama.Lechtej jí a per se s ní.Prostě s ní mluv.Říkej jí vtipy.Přines jí kytky prostě proto.Drž jí za ruku a utíkej.Prostě drž její ruku.Házej jí kamínky do okna v noci.Nech jí usnout v tvém obětí.Zpívej jí,nezaleží na tom,jak špatně to zní. Nech jí se na tebe naštvat a pak jí polib.Houpej jí na houpačce.Řekni jí,že vypadá nádherně.Když je smutná,zůstaň s ní na telefonu i když nic neříká.Koukej se jí do očí a usmívej se.Líbej jí na čelo.Tancuj s ní i když nehraje žádná hudba.Líbej jí v dešti. A když se do ní zamiluješ,řekni jí to!
Přidat komentář

Znovuzrozený

5. dubna 2009 v 22:08 | Venite |  Veřejná tajemství
Takže musela jsem se už zcela zbláznit, když jsem udělala tenhle design, ti, kteří mě znají, tak zcela chápou proč, ti, kteří tu smůlu nemají, vám se omlouvám, že čtěte pro vás velmi nepochopitelné řádky. Jinak si taky neodpustím sem dá straý design, protože byl taky průlomový v mé tvorbě, i když por vás může být zcela obyčejným :-)
Celý článek | Přidat komentář

Jaká jsem? 5. díl

13. listopadu 2008 v 17:45 | Venite |  Veřejná tajemství
První záporná, velmi záporná věc, která možná změní náhled na hlavní postavu, ale tak nemůžeme ji ukazovat jen v dobrém světle, když máme každý odvrácenou tvář a my chceme udělat tento seriál opravdový, proto i naše hrdinka má své stinné místa.
Celý článek | Počet komentářů: 3

Jaká jsem? 4. díl

12. listopadu 2008 v 17:45 | Venite |  Veřejná tajemství
Dnes se nám rozluští dvě věci, které určují duležitý aspekt příběhu. Doufám, že zůstanete věrní a neopustíte nás, mohli byste totiž litovat. Velmi litovat.
Celý článek | Přidat komentář

Jaká jsem? 3. díl

11. listopadu 2008 v 17:45 | Venite |  Veřejná tajemství
Po minulém šokujícím dílě, musím své diváky uklidnita nechat jejich tep dostat se k normálu, proto dnešní díl bych nazvala relaxačním.
Celý článek | Přidat komentář